Jiné • Vodník
<-- Zpět na JinéVodníka na vrbu
VODNÍK v Šárynce 13.6. 2011
Těsně po 16. hodině začaly před jurtou práce na Vodníkovi.
Nebylo to lehké.
Děti tentokrát jen přihlížely – hlavu a ruce vyrobily dříve, zbytek byl na rodičích.
Vodník, než byl dokončen, vystřídal všechny pózy – i hlavou dolů.
Najednou tam někdo ležel na stole!
(…zatímco se pekly klobásky)
„Brzy půjdeš na vrbu.“
„Na žádnou vrbu nejdu!!! Noste na stůl!“
„No comment, Vodníku!“
„Tady je to sice dobrý, ale musíte na vrbu, pane! A sem to eště něco chce.“
Mezitím – v jurtě začali tančit „Jacksoni“.
A dost jim to šlo.
Poté děti předváděly, co se naučily v hodinách bojového umění.
Následovala ukázka bojových umění.
Sledovali děti i rodiče.
Jak se ubránit v praxi.
Tak a tak!
Nebo takto.
Hostina před Vodníkovou cestou na vrbu.
Ještě vlasy…
Za zvuku bubnů…
…Vodník stoupá do vrby.
BREKEKE!!!!
Ještě si promluvíme, proč Jirka řešil erozi půdy ve výkresu a proč zamaskoval nahoře ostřelovače...
...a HURÁ NA PRÁZDNINY!!!!!!!!
Podíleli se:
děti OKA 2011 + jejich rodiče a sourozenciVŠEM PATŘÍ PODĚKOVÁNÍ ZA HEZKÉ ODPOLEDNE
vedoucí OKA Tamara Nathová
vedoucí taneční sekce Vladislav Čekanov
vedoucí oddílu bojových sportů Vladislav Čekanov
vedoucí výtvarného kroužku Pavel Jestřáb
mistr kuchařských umění F. Thomas Addo-Djan
dále hosté, budoucí a bývalí členové OKA
PRVEK VODNÍKA V ŠÁRYNCE - PROČ?
Možná se někdo pozastaví nad tím, proč se v Šárynce objevil Vodník. Tedy postava vodníka či jakákoliv jiná, podobně zvláštní a nadpřirozená bytost, nebyla v dřívějších dobách vymyšlena jen tak zbůhdarma, nýbrž plnila jakousi část výchovného procesu, a to velmi okázale a trefně. Děti již od velmi raného věku potřebují znát pomyslné hranice svého konání. Pokud totiž tento prvek ve výchově chybí, děti se rozlétnou do prostoru, a pokračují ve svém rozletu tak dlouho, až docela zmizí rodičům z očí. To, co právě bylo obrazně řečeno, bude nyní blíže specifikováno – děti začnou být nezvladatelné. Pokud nemají žádné vodítko, žádný ukazatel – jsou jako list ve větru (těkavý, nestálý, vetchý, nestabilní atd.) Děti potřebují zdvižený prst, potřebují vědět, že tady je konec a sem dál se nesmí. Velmi to souvisí s vlastnostmi, jako jsou upřímnost, pracovitost, rovnost, úcta k druhému a k hodnotám. Proto naši předkové měli po ruce všelijaké bubáky, strašidla a třeba také vodníky. Něco existuje, čemu nerozumíš, co nerozumí tobě a buď ve střehu.
U vodníka navíc existuje krásné spojení s Erbenovou Kyticí, jejíž básně, když se dětem předčítají, vtisknou do jejich myslí obrazy, které v nich zůstanou po celý život – ale nikoliv jako něco ošklivého, děsícího, ale jako mistrná malba tajemných světů, o které by se nikdo neměl nechat připravit, neboť svým zvláštním kouzlem člověka obohacují o něco nenapodobitelného. Včetně dokonalého umění práce s českým jazykem a dovedností vypracovat poutavý, napínavý a zásadní příběh.
Tyto aspekty ovšem dorazí k dětem později, nejprve se vlastně učí, že všechno má své meze a všimněte si, jak postava vodníka dětem nevyhovuje – jak ho odhání, nechtějí, či naopak – jak si ho stále chodí prohlížet, jak sondují, jak chtějí věci přijít na kloub – jinými slovy: nechtějí být omezovány, ale hranice podvědomě znát chtějí. Jenže celý leckdy až ukrutně obtížný proces hodí na hlavu dospělým. Vodník tam na té vrbě tudíž bude sedět a bude jim svou existencí připomínat onen již zmíněný zdvižený prst, dokud ho neponičí výkyvy počasí. Navíc - jedním ze základních pravidel ve školce v Šárynce je legenda o víle. Prostě u smrku bydlí Víla a není radno ji rušit - a proto se k potoku nechodí jen tak, ale společně a po rituálu podravu u rolničkového vchodu. To děti báječně respektují. Dokonce upozorňují návštěvy, aby tam nechodily, že tam je víla a že se musí pořádně pozdravit. Vodník má podobný úkol, ale je ještě o něco viditelnější a hrozivější.