Úvahy
5. 8. 2013
Povídání o anglickém jazyce
pro všechny studenty angličtiny a pro rodiče
Myslet v angličtině
Nejste spokojeni se svou angličtinou? Procházíte léta různými kurzy a stále to není ono? Chyba bude jednak ve špatném postupu při výuce a dále jste si možná do dnešního dne nikdy neuvědomili, že musíte chtít přeměnit svoje myšlení a svůj dosavadní způsob jednání. Kdo se chce naučit komunikovat v angličtině, musí vnitřně přistoupit na to, že nebude kličkovat, že bude dodržovat perfektně určitá pravidla a že bude mluvit rovnou k věci, stručně, jasně a účelně jednat, že nebude stále říkat „já já já“ a přehnaně chválit sám sebe, že bude skromný a svoje sebehodnocení o dost umenší.
Co se tím chce říci?
Češi ve větách kličkují – věta se může říci v mnoha slovosledech a stále dává smysl, v angličtině ovšem je jen jeden slovosled (v podstatě). Rozmanitost možností českého jazyka je unikátní záležitost, na druhou stranu učí člověka automaticky a jaksi skrytě zkoušet všechno jinak – a skončíme u toho, jak češi umí všechno dokonale obejít, když potřebují. V angličtině platí nezdržovat se malichernostmi a jednat jasně – když čech ale odpovídá na otázku, dává odpověď až někam na konec (např.: How many people worked in the factory when you came? Česká odpověď: Když jsem přijel, pracovalo v továrně 50 lidí. Anglická odpověď: 50 lidí pracovalo v továrně, když jsem přijel). Nenatahujou, neprodlužují – mluví k věci. Naproti tomu způsob českého myšlení nabádá až k maskování a neupřímnosti, nevěcnosti, nepořádku a nepřehlednu.
Nepřehodnocujme se stále – ve světě češi často dopadnou jako sedlák u Chlumce. Jednají a chovají se, jako by řídili celou planetu (v obchůdku, v restauraci: Já chci…. Angličan vždy ale řekne: Dal bych si, rád bych…). Rozdíl v hodnotách markantně zaznamenáme, když s nimi jako nafoukanci komunikujeme a předsouváme jim svoje vize s tím, že je automaticky budou baštit. Oni se ale nerozčílí ani nijak nesabotují naše výstupy, pokyvují a nechají nás jednat, jen se možná společné konverzaci s námi příště raději vyhnou – nejde jim do hlavy, proč jsme tolik pyšní.
Pravidla jejich myšlení, a tedy i chování, se potom odráží v práci. Prostě pracují naplno – hlavně přesně, rychle a účelně. Ne, že by byli až takoví svatouškové a vyjímky se najdou dozajista všude, ale nenapadne je hned po příchodu do práce myslet na oběd a v jedenáct už u něj sedět. Angličan pracuje a myslí na zákazníka, aby mu poskytl především perfektní servis - nejednají se zákazníky jako s onucemi (vzpomínám na zájezd jedné naší nejmenované velké cestovní kanceláře, na kterém přestala ve vedru v autobuse fungovat klimatizace. Lidé byli vyčerpaní a jeden ze zákazníků se řidiče optal, zda by neotevřel aspoň dveře – ten se na něj osopil se slovy: ty hajzle…). Něco takového je pro angličany tabu.
Výhoda u dětí
Děti se na kurzech angličtiny ve „Slunečnici“ učí jinak přemýšlet už od mala. Budou tak nejen mluvit jiným jazykem, ale i jinak uvažovat a řešit věci. Znamená to, že budou vždy konkrétní, nebudou uhýbat od tématu, budou záležitosti řešit rychle, jejich přístup k práci bude jiný – nebudou líné a nenechají si nic líbit, protože dobře budou vědět, že všechno má svůj logický důsledek a opodstatnění. Anglicky myslet znamená také nezávidět. Ani je nenapadne hodnotit lidi kolem sebe, koukat přes plot k sousedovi, jestli na tom náhodou není lépe než já, či lámat si hlavu, kde vzal peníze na raketu na Mars. Budou vždy začínat především u sebe a snažit se samy přispět k výsledkům. Každý má, co si udělá. To, že angličan se nerozhlíží kolem sebe a nehodnotí život druhých na základě vlastní ukřivděnosti, znamená svobodu - prostě myslet svobodně. O tento rozměr navíc se snažíme ve „Slunečnici“ u každého studenta, nejlépe samozřejmě u dětí. Děti jsou v těchto kurzech nejen zasvěcovány do jiného jazyka, ale učí se i vlastnostem, za které se jednou rozhodně nebudou muset stydět. Hlavní prioritou je především disciplína, přesnost, zodpovědnost.
Takové myšlení je zakodováno v anglickém jazyce.
25. 6. 2010
Jazyk živě:
Délka hodin ve Slunečnici se zásadně odvíjí od kvality práce v průběhu jednotlivých lekcí.Děti – jestliže udělají to, co měly, již za 20 minut, určitě je pouštím dříve (nebojte, stává se to jen velmi zřídka a jedná se o maximálně 10 minut). Naopak – když jim učivo nejde a vše trvá dlouho, může se jim hodina angličtiny mírně protáhout.
Dospělí – někdy se pracuje tak intenzivně, že nikdo nepostřehne, že se učí o hodinu déle, než bylo domluveno, jindy se nedaří a do hlavy to „neleze“, a tedy končíme maličko dříve.
Zásadně je zbořeno impérium domněnky, že lekce má trvat tolik a tolik minut. NE – lekce trvá tak, aby v ten den podle možností byla kvalita práce v hodině co nejlepší.
22. 6. 2010
Odnesly to děti:
Z jedné ZŠ:Výuku AJ u dětí po mně chtěli provádět hrou pexesa. Když jsem na to nepřistoupila, našli si jiného lektora. Prý jsou tak zvyklí. Stalo se před 12ti lety.
Z jiné ZŠ:
Někdo z rodičů v průběhu školního roku narazil na levnější výuku, všem to oznámil, patřičně doplnil proslovem a všichni se rozhodli vyměnit mě za jiného lektora. Bohužel to udělali právě v době, kdy jejich děti už rozuměly ze 3/4 tomu, co jsme si anglicky říkaly v hodinách a právě začínaly samy mluvit. Ačkoliv jich bylo ve třídě 15, byly mnou naučené pracovat v hodinách jako jeden člověk, takže se navíc učily velice rychle - jedna z nejlepších tříd, které jsem kdy učila. Naštěstí je to více jak 10 let stará historie, dnes už většina rodičů řeší jazykové otázky svých potomků s rozmyslem. Pár rodičů se s dětmi vrátilo po třech letech – jejich děti ale všechno zapomněly, nového se moc nenaučily, všechno měly zmatené a neutříděné, jazykem nemluvily a hlavně ztratily šanci používat AJ jako svůj II. mateřský jazyk, už byly v pátých třídách ZŠ a to je pozdě.
Z další ZŠ:
Tamější paní učitelka AJ chtěla od dětí výslovnost slovíček, kterou je sama naučila a která byla špatná. Celé věty, které se děti naučily v odpolední angličtině se mnou, od dětí slyšet nechtěla, protože je sama neovládala a potřebovala zakamuflovat, že znalosti dětí z kurzů ve Slunečnici byly po pár měsících lepší než její. Nevraživost vůči mé osobě z její strany se záhadně prosákla do celého učitelského sboru a dosáhla takových rozměrů, že jsem musela odejít učit jinam. Toto je záležitost stará 8 let. Podle mého průzkumu děti, které tam tenkrát chodily, zůstaly bez odborného vedení a jejich angličtina je dnes nulová – známky z jazyka povětšinou trojky, neschopní domluvit se jakkoliv a navíc mají negativní přístup ke studiu jazyků.
20. 6. 2010
V otázce vzdělání svých dětí je potřeba jednat pružně, neomylně a rychle, je nezbytně nutné vidět na míle dopředu, protože konkurence je dnes obrovská a nemilosrdná.19. 6. 2010
Ceny kurzů
Hledáte ceny a nenašli jste?Nenajdete je, protože to je poslední věc, kterou se studenty řešíme. Lidé jsou v jazyku věční začátečníci, protože první, co je zajímá, je cena za hodinu. Prvním vaším zájmem by ale měly být reference, způsob výuky, vaše konkrétní cesta při studiu na míru – tedy úroveň servisu, za který chcete zaplatit. Když si vybíráte boty, zajímají vás ty nejlevnější? Hned po nich sáhnete? Za chvíli se vám rozpadnou a jdete zaplatit za další? Je toto cesta, která šetří vaše finance a vaše síly? Cena za jednu vyučovací hodinu je termín nesmyslný a nic neříkající. Víte snad, kolik hodin budete potřebovat, abyste se domluvili? Důležitá je cena za určitý celek, který se člověk naučí a který ho posune zase o kousek dál. Ve Slunečnici jsou to 2 měsíční bloky u dospělých a roční bloky u dětí.
Chcete, aby jazyk „osedlal“ Vás nebo jste to Vy, kdo si něco „osedlá“?
30. 5. 2010
Zásady pro výchovu, kterými se všechny systémy této školy řídí:
Nic není zdarma – bez práce nejsou koláče.Pomáhej a bude ti pomáháno.
Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě.
Pracuj poctivě a nejlépe, jak umíš – trpělivost růže sklízí.